Přepíšeme dějiny?

V pátek jsme oslavili 75. výročí konce druhé světové války a spolu s ním i naše osvobození od německých nacistů. Nenávist některých regionálních politiků vůči Rusku se bohužel nezastaví ani před přepisováním dějin.

Ruská osvobozenecká armáda jako osvoboditelka od nacistů?

Nenávist některých našich regionálních politiků vůči Rusku nezná hranic. Výsledkem je odstranění sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, velitele vojsk Rudé armády, který má významný podíl na porážce nacistického Německa, z náměstí Interbrigády v Praze 6 a oslava Ruské osvobozenecké armády. Pokud chtěl řeporyjský starosta Pavel Novotný dostat tuto pražskou čtvrť na mapu světa, tak se mu to opravdu „povedlo“. Postavit na Řeporyjské náměstí památník vlasovcům se znakem ROA a ruský tank s německou přílbou jako projev díků za osvobození Prahy od nacistů skutečně zaručuje, že se o Řeporyjích velice brzy dozví celý svět.

Není vůbec těžké se dozvědět, kdo byla ROA (Ruská osvobozenecká armáda).  Stačí si na internetu najít stránky Wikipedie. Tato online encyklopedie definuje Ruskou osvobozeneckou armády jako organizaci několika vojenských jednotek ruských zajatců, zběhů, odpůrců stalinistického režimu, zločinců a vrahů, kteří přeběhli na stranu nacistického Německa bojovat proti Sovětskému svazu. Těmto jednotkám se říkalo vlasovci, podle jména jejich velitele, generála Andreje Andrejeviče Vlasova.

ROA údajně vznikla z podnětu Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR). Tato teorie má však docela vážnou trhlinu. Nacisté nezbrojili cizí armádu, zvláště ne tu, tvořenou „podlidmi“. ROA proto musela bojovat v řadách německého wehrmachtu.  

Vlastenec a zastupitel MČ Prahy 11 za SPD Bc. Robert Vašíček si nemohl nechat ujít příležitost odhalit v den výročí našeho osvobození pravdu o ROA i o tom, kdo byli naši skuteční osvoboditelé.

Seznamte se s vlasovci

Než se rozhodnete uctít památku padlých vlasovců, je dobré znát jejich historii. Jen hlupák uctivá něčí památku jen proto, že má postavený památník.

Historie vlasovců se začíná psát v roce 1942, kdy byl zajat jejich velitel, generál Andrej Andrejevič Vlasov. Tento generál zpočátku naháněl nacistům strach a připravil jim nejednu porážku, za což byl oceněn samotným Stalinem. Obrat v jeho životě nastal v březnu roku 1942, kdy se pokoušel vyprostit tehdejší Stalingrad z obklíčení. Stalinovy nesmyslné rozkazy ho i s jeho armádou dostaly do obklíčení a následně do německého zajetí.  Zde se z něho postupně stával odpůrce Stalina, schopný spolupracovat s kýmkoli na porážce komunistického režimu v Sovětském svazu. Nenávist ke Stalinovi a jeho režimu ho postavila dokonce po bok nacistů.

Zločiny vlasovců

Bojování v řadách wehrmachtu nebyl jediný zločin, kterého se vlasovci dopustili. Mají na svědomí také několik masakrů. Nechvalně se proslavili nejen střílením bezbranných Židů na Pochodech smrti. Rodákům z Olomouckého kraje je velice dobře znám Zákřovský masakr, kdy 20. dubna 1845 v Zákřově vlasovci mučili a nakonec zaživa upálili 19 místních mužů a chlapců. Tuto tragédii připomíná pomník Zákřovský Žalov.

Někde se uvádí, že tuto tragédii mají kromě nacistů na svědomí ruští kozáci. Mezi vrahy se skutečně objevili kozáci, nejednalo se však o ruské kozáky, nýbrž o záporožské etnické kozáky, kterým Hitler slíbil po válce vznik autonomního protektorátu.

Vlasovci našli jako zrádci uplatnění i v řadách gestapa. Gestapo některé z nich školilo a následně je vysílalo jako konfidenty s cílem zlikvidovat skupiny odbojářů. Vydávali se za uprchlé sovětské válečné zajatce, čímž si u velitelů odbojových organizací získali důvěru.  Následovalo hromadné zatýkání statečných vlastenců a jejich deportace do koncentračních táborů či věznic, z nichž se mnozí již nevrátili.

Vlasovci jako hrdinové pražského povstání?

Tvrzení, že vlasovci naháněli strach nacistům, zní jako hořký vtip. Nacisté z vlasovců opravdu žádný strach neměli, a ani mít nemohli. Vlasovci bojovali po boku nacistů, obě strany spojovala nenávist ke Stalinovi a jeho režimu. Kdo však vyvolával v řadách nacistů panickou hrůzu, byla Rudá armáda, která skutečně přišla Praze na pomoc.

Začátkem května 1945 nebylo pochyb o brzké prohře nacistického Německa. Vlasovce čekal trest za kolaboraci s Němci. Řešení, jak tomuto trestu uniknout, viděli v přidání se k pražským odbojářům a boji s nimi proti Němcům. V tomto boji někteří z vlasovců padli. Máme je však oslavovat jako hrdiny?

Vlasovci v čele s jejich velitelem svému trestu za zradu neunikli. Mnozí z nich byli zabiti sovětskými vojáky. Některým z nich, včetně generála Vlasova se podařilo utéci do americké zóny. Američané je však vydali Sovětům. Vlasov spolu s dalšími veliteli ROA byli postaveni v Moskvě před soud a dne 1. srpna 1946 oběšeni. Běžné vojáky ROA většinou čekal v Sovětském svazu těžký žalář nebo nucené práce v gulagu.

Bude příště postaven památník Hitlerovi?

Postavit pomník Hitlerovi a oslavovat ho jako hrdinu zní děsivě, není to však nereálné. Nenávist vůči Rusku může vést k tomuto činu. Socha velitele vojsk, která osvobodila část tehdejšího Československa a dobývala Berlín, byla odstraněna. Zrádci, kteří bojovali po boku wehrmachtu a vrazi civilního obyvatelstva jsou oslavováni jako hrdinové a osvoboditelé.

Zbývá už jen postavit památník Hitlerovi, Goebbelsovi, Heydrichovi a dalším hlavním představitelům nacistického Německa. Nikdo nedokázal nenávidět Rusko tak, jako oni. Nenávist vůči Rusku je současným trendem. Co na tom, že nás Hitler podobně jako Židy považoval za méněcennou rasu? Co na tom, že nám Hitler spolu se svými spojenci chystal osud otroků, kteří budou deportováni na nucené práce pro vítězné Německo?

Nenechme se zaslepit nenávistí. Nedovolme nikomu přepsat dějiny. Oslavujme skutečné hrdiny a osvoboditele.